Stručně o mé maličkosti:
Jan Wagner
narozen 12. 3. 1960 v Šumperku, nyní žije a tvoří v Holedečku
Adresa: Holedeček 15, 438 01 Žatec
e-mail: wagi.art@centrum.cz
telefon: 723 817 310
• 1989 - 1990 studium semináře akademického malíře Kamila Sopka.
• 1990 - 1992 studium Lidové konzervatoře v Ústí nad Labem pod vedením akademického malíře Pavla Bergra a ateliéru akademického malíře Ladislava Lapáčka.
• Člen Sdružení žateckých výtvarníků, bývalý člen Sdružení severočeských výtvarníků Spolu a účastník několika sochařských sympozií a malby v plenéru.
• Od roku 1991 přes 15 autorských výstav v Severočeském kraji
• Díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách nejen doma v Čechách, ale též
Pokud Vás zajímám více...
Asi je to radost ze života, která nutí lidi dělat bláznivé věci. A ta samá radost mě motivovala dostat se dál než je čmárání cihlou po chodníku a kreslení kosočtverců na zdi domů. Dnes už používám jiné výtvarné materiály. Místo kosočtverce se zdokonaluji v tvorbě aktu, i když v podstatě téma zůstalo stejné. Nechávám se inspirovat sny a představami z nereálných dimenzí, které se pak pokouším zviditelnit na deskách a plátnech. A když občas zatoužím po odpočinku a duchovním uklidnění, nacházím je při malbě krajiny. Ale pochopitelně tam, kde jsem dnes, jsem se dostal přes peripetii uměleckého vývoje. A přitom si stále uvědomuji, že jsem tak někde napůl cesty. Mám radost z toho, že je přede mnou ještě dlouhá cesta lemovaná novými zkušenostmi, vizemi, studováním...
První výtvarné dovednosti jsem získal jako kluk v děčínské „lidušce“ u Břetislava Kmenta. Pak jsem se pokoušel hledat vlastní cestu, ale záhy jsem pochopil, že bez dalšího vzdělávání budou mé vyjadřovací schopnosti a možnosti omezené. Absolvoval jsem tedy seminář akademického malíře Kamila Sopka z Chomutova a lidovou konzervatoř v Ústí nad Labem u akademického malíře Pavla Bergra. Další motivaci k rozvoji bylo působení ve spolku výtvarníků s názvem Spolu.
Rád zdůrazňuji, že nejsem profesionál. To mi umožňuje štětci vyjadřovat to, co právě cítím a osvobozuje mne to od závaží, které sebou vláčí mnozí profesionálové, jenž svůj tvůrčí potenciál musejí kvůli obživě zaprodávat vkusu platící klientely. O to více mne pak těší, že mé obrazy nacházejí nové majitele u nás i v zahraničí. V současné době tvořím ve vlastním ateliéru v malebné obci Holedeček, u které nedaleko leží královské město Žatec. Hlavně přes léto zde rád přijímám návštěvy a debatuji o umění. Vystavuji převážně v severních a západních Čechách.
Proč maluji krajinky?
Několikrát do roka mě popadne touha vyrazit do přírody. Někam, kde se za celý den neobjeví jediný člověk, který by mne vyrušil. Hledám místa, kde mohu provést očistu duše, tolik zaneřáděnou všedními starostmi. Nepatřím mezi ty, kdo dokáží najít spiritualitu i uprostřed rušné městské ulice.
Malování zákoutí a přírodních scenérií je pohlazení. Venku jsem ochoten otevřít všechny smysly, uvolnit se
Od té chvíle už začíná boj
Odkud přicházejí náměty na abstrakce?
Jsem přesvědčen, že mé abstrakce vyjadřují stav mého nitra. Občas se mne zmocní neovladatelná síla momentálního rozpoložení, která mne nabádá
Někdy je dosti těžké ztvárnit tyto vize běžnými výtvarnými prostředky.Nechávám se strhnout vířícími myšlenkami, snažím se definovat barevný tón budoucího obrazu a podstatné zachytit v přípravných kresbách. Často mne hodně povzbuzuje hudba vybraná právě pro daný okamžik. Snažím se tento proces pochopit a učím rozpoznat ten přesný moment, tu správnou vizi. Jakmile ji „prošvihnu“, můj obraz ztratí vzdušnost a atmosféru. Pak přichází ke slovu řemeslo a výtvarné schopnosti, které musím neustále zdokonalovat, abych mohl lépe zachytit „stav mého nitra“.
Moje posedlost akty
Malba aktů patří mezi mé nejoblíbenější tvůrčí momenty. Ženské tělo nabízí ladné křivky, po kterých oko diváka rádo sjede pohledem. Cílem umělce je tento estetický dojem trvale zachytit, ale nikoli dotýkáním se modelu :) to už je pak o něčem jiném.
Vzpomínám si, že při mé první kresbě aktu ve škole, jsem se styděl dívat se přímo na model a pozoroval jsem tu dívku škvírou mezi stojany. Profesor mne pochopitelně nachytal, že se nedržím linií zad
Dnes už tyto problémy nemám, ...ale, bohužel, ani ty modelky. Nicméně mé životní zkušenosti a bujará fantazie jsou bohatou studnicí živé vody pro mou tvorbu „aktu-álních“ fantazií.
Když přijde chuť na změnu...
Sochání je dřina. Ale také nádherný pocit, když se podaří z neforemného kusu hmoty vytvořit pěknou věc. Zajímavý moment je také hledání tvaru, ke kterému je vybraný kus špalku, kamene či pískovce předurčen. To je vlastně také kumšt, poznat v kusu pískovce například objímající se milence.
Mou první sochu těsně před vernisáží pokálel pták. Vysvětlil jsem kolegům, že jedině má socha jej zaujala, podíval jsem se nahoru a zařval "díky"!
Ale nejde jen o formování neživé hmoty. Stále mám silně v paměti moment překvapení, kdy jsem cítil vibrace v dlaních přiložených na sochu mé spolužačky. Tento jev si dodnes neumím vysvětlit, ale od té doby tuším, že v tom může být něco víc, než jen dřina a pocit dobře odvedené práce. Poslední dobou tvořím hlavně dřevěné plastiky. Je to dostupnější